Mysl v jeskyni I.

"Vrátit se do lůna Země, protože jsem její syn." Otázky cesty do vnitřního (dolního) světa tmy. Malé přírodní jeskyně se mi staly experimentálním individuačním prostorem. Podstatou mé aktivity se stává moment, kdy se póly otočí, tělo je uvnitř, mysl vně. Vedoucí bakalářské práce Matěj Kolář píše: "Je to cesta osobní iniciace, zasvěcení do tajemství, nalezení sebe sama v nové dimenzi. Opět propojuje Body a Land, jak tomu pravděpodobně bývalo i před tisíci lety." Oponent Miloš Šejn akci hlouběji analyzuje: "Autor zkoumá možnosti překročení performativní tělové práce od divadelních postupů k pokusům o meditaci. Ta je vždy velmi obtížně komunikovatelná. V drobných dutinách země, pískovcových a vápencových jeskyních, využívá základních prvků tělové řeči, schoulení, přitisknutí, převrácení, spočinutí. Dech se začíná projevovat výrazněji zvukově. Proces se autoritualizuje, ale autor není sám. Oči diváků nahrazují kamery a jejich snímací specifika... vidíme zřetelně celou pravdu, hloubku, komičnost a často marnost úsilí současného umělce najít ve společnosti své místo. Mohl by tu pomoci nějaký očistný rituál? Jakub Orel Tomáš před námi i sám sobě předestřel takový úkol a výsledek je silný, ikdyž jen částečně akceptovatelný." Jeskyně Havranka, Moravský kras, 2/2014.