Dědeček

Taneční maska, buk, holubí peří, 4/2014. Během úvah nad vlastním původem, původem člověka, světa, jsem došel k vlastnímu mýtu. K potřebě vlastního mýtu a k tomu, že člověk potřebuje vyprávění, prostřednictvím něhož se mu dostane svět pod kůži, a nastává spojení, moment (sebekratší) rozumění světu. Spolu s těmito úvahami se rodí konkrétní příběh i rekvizity k jeho vyprávění. Zde hraje ústřední roli paměť, která jako vnitřní nit vede ke zdrojům myšlenek, motivací a skutků individuálních, kolektivních, globálních. Vytrácí se stejně jako život. To co známe z archeologických výzkumů jsou doklady trvanlivých materiálů. Materiály, které podléhají zkáze: dřevo, kůže, nepálená hlína a další látky, jejich rozklad vnímám analogicky jako vytrácející se paměť. Pozastavení rozkladu hnijícího dřeva se podobá fotografickému snímku... "zmrtvení", samotné sochání do drolícího se materiálu se podobá restaurování. Hledání a obnovování zapomenutého.